Proč afirmace někdy nefungují? A co zkusit místo pozitivního myšlení

Stojíte ráno před zrcadlem.

Podíváte se na sebe a řeknete:

"Jsem klidný. Jsem sebevědomý. Věřím si."

A někde vzadu v hlavě se ozve:

"Jasně. A teď ještě tu o Červené karkulce." 😄

Afirmace mohou být fajn nástroj.

Mohou nám připomenout, na co chceme zaměřit pozornost, jakým směrem se chceme vydat nebo co si chceme během dne připomínat.

Jenže někdy je opakujeme pořád dokola…

a uvnitř se nezmění vůbec nic.

Takže žádné:

"Afirmace jsou nesmysl."

Ale ani:

"Stačí správná věta a vesmír zařídí zbytek."

Takhle jednoduché to opravdu není. 😄

Co jsou afirmace a proč je vlastně používáme?

Afirmace jsou jednoduše věty, které si vědomě opakujeme.

Například:

"Věřím si."

"Jsem v klidu."

"Zvládnu to."

"Zasloužím si být šťastný."

Smyslem bývá zaměřit pozornost jiným směrem než na obavy, pochybnosti nebo automatické negativní myšlenky.

Podobně funguje i práce se záměrem – samotné přání ještě změnu neudělá. Víc o tom píšu v článku Jak pracovat se záměrem a proč samotné přání nestačí.

A na tom samo o sobě není nic špatného.

Problém může nastat ve chvíli, kdy se pomocí pozitivní věty snažíme překřičet něco, co se v nás právě skutečně odehrává.

Když hlava říká "jsem v pohodě", ale zbytek člověka protestuje

Představte si, že vás čeká důležitá schůzka.

Jste nervózní.

V hlavě už jste třikrát pokazili prezentaci.

Žaludek máte sevřený.

A deset minut před schůzkou si začnete opakovat:

"Jsem naprosto klidný a sebevědomý."

Jenže nejste.

A vy to víte.

Vaše hlava to ví.

A pravděpodobně to ví i ten žaludek. 😄

Samotné opakování věty proto nemusí změnit to, co právě prožíváte.

Někdy může být užitečnější přestat se na chvíli přesvědčovat, že bychom se měli cítit jinak, a místo toho si všimnout:

Co se ve mně vlastně děje?

Pozitivní myšlení neznamená ignorovat, co cítíme

Tady podle mě vzniká jeden z největších zmatků.

Práce se sebou neznamená, že musíme být pořád pozitivní.

Někdy máme strach.

Někdy jsme naštvaní.

Někdy pochybujeme.

A někdy máme den, kdy nás štve skoro všechno včetně člověka, který před námi příliš pomalu vyndává nákup na pás. 😄

To z nás nedělá špatné nebo "málo vědomé" lidi.

Jsme prostě lidé.

Pokud si k nepříjemnému pocitu ještě přidáme:

"Tohle bych přece neměl cítit."

můžeme si vytvořit další zbytečný tlak.

Cílem tedy nemusí být každou nepříjemnou myšlenku okamžitě nahradit pozitivní.

Mnohem zajímavější může být naučit se jí všimnout, aniž bychom jí automaticky uvěřili.

Musím věřit tomu, co mi říká moje vlastní hlava?

Nemusíte.

A tohle je podle mě docela důležitá zpráva. 😄

Hlavou nám během dne projde obrovské množství myšlenek.

"Nezvládnu to."

"Určitě to pokazím."

"Co si o mně budou myslet?"

"Měl jsem to udělat jinak."

"Tohle nikdy nebude fungovat."

Myšlenka ale není automaticky skutečnost.

Je to myšlenka.

A když si jí dokážeme všimnout, vzniká mezi ní a naší reakcí alespoň malý prostor.

Právě s tímto prostorem se dá pracovat.

Co zkusit místo mechanického opakování afirmací?

Nemusíte afirmace zahazovat.

Zkuste s nimi jen zacházet trochu jinak.

1. Nejdřív si všimněte, co se skutečně děje

Než začnete něco měnit, zkuste na chvíli nic neopravovat.

Co mi právě běží hlavou?

Co cítím?

Čeho se bojím?

Na co reaguju?

Někdy už samotné pojmenování situace udělá větší službu než dvacet pozitivních vět.

2. Nepoužívejte větu, které sami vůbec nevěříte

Pokud stojíte před něčím, čeho se opravdu bojíte, věta:

"Jsem naprosto sebevědomý a nic mě nerozhodí."

může být pro vaši hlavu trochu velké sousto.

Zkuste něco uvěřitelnějšího:

"Nemusím být úplně v klidu, abych to zvládl."

Nebo:

"Můžu udělat jeden krok, i když mám strach."

To není tak efektní na hrneček s motivačním nápisem.

Ale v běžném životě to může být o dost použitelnější. 😄

3. Všímejte si své pozornosti

Když se něčeho bojíme, pozornost často automaticky hledá všechno, co by se mohlo pokazit.

Co když to nezvládnu?

Co když se ztrapním?

Co když řeknu něco špatně?

Zkuste si všimnout, kam vaše pozornost právě míří.

Ne proto, abyste každou negativní myšlenku zakázali.

Ale abyste nemuseli celé dopoledne sledovat katastrofický film, který vaše hlava natočila bez vašeho souhlasu.

4. Spojte slova s konkrétní zkušeností

Místo obecného:

"Jsem sebevědomý."

si můžete připomenout konkrétní situaci, kterou jste už někdy zvládli.

Co jste tehdy udělali?

Jak jste reagovali?

Co vám pomohlo?

Najednou nepracujete jen s větou.

Pracujete s něčím, co už máte skutečně zažité.

5. Nesnažte se být pozitivní za každou cenu

Někdy není potřeba změnit:

"Mám strach."

na:

"Jsem dokonale v klidu."

Možná úplně stačí:

"Mám strach. A přesto můžu udělat další krok."

To je pořád práce se sebou.

Jen bez cukrové polevy.

A kde do toho zapadá Be Healthy®?

Na transformačních kurzech Be Healthy®, které vedeme s Erikou, neučíme lidi, jak si celý den opakovat správné věty.

Ani neslibujeme, že když budete dostatečně pozitivní, přestanou se vám dít nepříjemné věci.

To by se sice dobře prodávalo.

Ale život má bohužel vlastní marketingové oddělení. 😄

Pracujeme s něčím jiným:

s pozorností, emocemi, energií a vlastními automatickými reakcemi.

Učíme se všimnout si toho, co se v nás v konkrétní situaci děje, a pracovat s tím tak, aby nás každá myšlenka nebo emoce nemusela okamžitě vláčet za sebou.

Protože kolega možná pořád řekne něco, co vám poleze na nervy.

Děti možná stále neuklidí pokoj.

A člověk před vámi u pokladny možná opravdu bude hledat drobné až do důchodu. 😄

Nemusíme ale každé takové situaci automaticky odevzdat svoji náladu na další tři hodiny.

Právě o tom jsou kurzy Be Healthy®, které vedeme s Erikou.

Prakticky.

Lidsky.

Bez zázračných formulí.

A bez povinného úsměvu před zrcadlem.

Malý experiment na dnešek

Až vám dnes hlavou proběhne nějaká nepříjemná myšlenka, nezkoušejte ji hned přepsat pozitivní větou.

Jen ji na chvíli zachyťte.

Například:

"Tohle určitě nezvládnu."

A potom si položte tři jednoduché otázky:

Je to skutečnost, nebo moje obava?

Co se právě teď opravdu děje?

Jaký nejmenší krok můžu udělat?

Nemusíte se během třiceti sekund stát nejsebevědomějším člověkem ve střední Evropě. 😄

Stačí, když svou první automatickou myšlenku nebudete pokaždé považovat za rozsudek.

A možná zjistíte, že nepotřebujete sami sebe přesvědčovat, že je všechno skvělé.

Někdy úplně stačí začít pracovat s tím, co skutečně je.

Pokud vám vaše hlava podobné scénáře vyrábí častěji, v e-booku Jak vypnout hlavu, když odmítá spolupracovat ukazuju další jednoduché způsoby, jak s ní pracovat v běžném životě.

Časté otázky

Fungují afirmace?

Afirmace mohou některým lidem pomáhat zaměřit pozornost, připomenout si určitý záměr nebo podpořit způsob, jakým chtějí k situaci přistupovat. Není ale rozumné od nich očekávat, že samotné opakování jedné věty automaticky vyřeší strach, stres, nízké sebevědomí nebo dlouhodobé obtíže.

Proč mi afirmace nefungují?

Jedním z důvodů může být příliš velký rozdíl mezi tím, co si opakujete, a tím, co právě skutečně prožíváte. Pokud větě sami vůbec nevěříte, může být užitečnější začít realističtějším tvrzením a zároveň si všimnout myšlenek, emocí a reakcí, které se v dané situaci objevují.

Musím myslet pozitivně?

Ne. Nepříjemné myšlenky a emoce jsou běžnou součástí života. Smyslem práce se sebou nemusí být jejich úplné odstranění, ale schopnost všimnout si jich a rozhodnout se, jak na ně budete reagovat.

Jak formulovat afirmaci, aby pro mě byla uvěřitelnější?

Místo absolutních vět typu "Už se nikdy nebojím" může být přirozenější použít formulaci, která připouští současnou realitu a zároveň ukazuje směr. Například: "Můžu udělat další krok, i když mám obavy."

Pavel Písařík
Be Healthy®
Kvantování pro normální smrtelníky